Nevracejme designové 90ky…

Nedávno jsem narazila na článek s názvem 15 fotek, které pochopíte jen pokud jste byli designérem v devadesátých letech.  Smáli jsme se nad ním s mužem asi 10 minut (ano, první stránku s běhajícími gify jsem měla již v době, kdy většina mých přátel ještě psala velkými písmeny).

Historie se každopádně do jisté míry opakuje – a tak si dnes povíme o pár „devadesátkových“ chuťovkách, kterým se v převlečení podařilo přežít až do dnešních dní – a v pravidelných vlnách se k nám vracejí. Máte je i na svém webu?

Svůj první web jsem postavila v roce 1998 na počítači v univerzitní knihovně – podle 3. vydání knížky Vytváříme WWW stránky a spravujeme moderní web site. V té době i na firemních stránkách (kterých nebylo zas tak moc) frčely animované gify, černé pozadí a spousta nepříliš ladících barev. Většina webů se neobešla bez velkého (blikajícího) nápisu VÍTEJTE NA MÉM WEBU, obrázku buldozeru s nápisem UNDER CONSTRUCTION a odkazu Zpátky na začátek v pravém dolním rohu. Stránky si dokázali sami postavit v podstatě jen lidé, kteří byli ochotní naučit se alespoň základy html kódu.

To se změnilo s příchodem vizuálního editoru Microsoft FrontPage. Byl součástí balíčku MS Office a stránka se v něm dala naklikat podobně, jako ve Wordu. Tehdy frčely frames (rámce) – pevná hlavička webu nahoře, menu s posuvníkem na straně… Vytvoření webu začalo být dostupné každému, kdo přišel na to, jak stránky vytvořené ve FrontPage dostat na některý bezplatný hosting – s doménou www.hanka.aktualne.cz, nebo tak nějak. Stránky se slušelo doplnit samostatnou stránkou s odkazy, které sice se samotným webem nikterak nesouvisely, ale autor už je někdy viděl 🙂

Tou dobou přicházejí 2 oblíbenci – počítadla od TOPlistu a miniaplikace od Blueboardu (obě služby mimochodem existují dodnes).

Oběma se podařilo hravě prosmýknout do nové éry osobních blogů, a jejich boomu s nástupem Bloguje.cz a Blog.cz. Ten přinesl velký nárůst uživatelů, kteří začali „designovat“ své weby sami, obvykle drobnými zásahy do CSS připravených šablon. Do designové síně slávy tak přibyly nevkusné blikající nápisy, nadpisy a texty v Comic Sans, obrázky na pozadí (ideálně opakující se), pozadí fialové barvy – a nejlépe kombinace všeho dohromady. Šikovnějším kodérům se do webu podařilo dostat ještě melodii nějakého brutálního jinglu, takže při otevření stránky se spustila príma diskotéka…

Logo Design by FlamingText.comTato nádhera je stvořena přes stránky FlamingText.com, které dodnes trvají na vložení odkazu do stránek…

So 90s! 😀

Následující období přineslo trochu klidu s masovějším rozšířením redakčních systémů od WordPressu po Drupal, a s celkem bohatým výběrem profesionálně vypadajících šablon, které příliš mnoho zásahů nevyžadovaly. Porozumnět jejich struktuře už bylo trochu složitější, takže bylo vlastně jednodušší do toho moc nehrabat (pokud vám tedy někdo nevyčetl, že váš web není validní…).

Z téhle doby se zatím neprobrala jen některá e-shopová řešení, jež dodnes nabízejí e-shopům design, který je už 10 let vychladlou mrtvolou…

Promiň PrestaShope, beru si tě jen jako příklad – a vím, že už takhle dávno nevypadáš…

Rok 2010 nicméně jako první jiskřička na Hindenburgu věští příchod nové apokalypsy 🙂 OptimizePress a stavitelné šablony, které dokáže ovládat kdokoliv, aniž by tušil, co znamená </head> a <body>. Teoreticky je to dobrý nápad – pro nadané grafiky se tím otevírá volné pole působnosti a zjednodušuje se tím celý proces tvorby a úprav webu. Místo hodin kódování stačí celý web jednoduše naklikat a uložit.

Jenže – web není nábytek Ikea 🙂 K jeho postavení je krom technických zkušeností či návodu k použití třeba také trochu příčetné kreativity – a hlavně znalosti nepsaných zákonů webového designu (aka nedělej to, co se přestalo používat už před deseti lety).

A tak se nám ty devadesátky tak trochu vrací…

Fialová pozadí v odstínech, ze kterých bolí oči.

Písma, která od Comic Sans pozná jen hodně zkušené oko nebo nahlédnutí do zdrojáku.

Plovoucí ikony Back to top v pravém dolním rohu (víte, že to na desktopu umí tlačítko Home?).

Pop-upy které nejdou zavřít na mobilech.

Videa a podcasty spouštějící se automaticky hned po otevření stránek.

Počítadla přečtení článků, která stejně nezajímají nikoho jiného, než jejich autora (Google Analytics vám asi poslouží lépe…).

Chlubení se s počtem lidí v seznamech databáze (které se navíc pro zobrazení na webu dá o pár stovek navýšit), nikoliv nepodobné někdejším počítadlům celkové návštěvnosti webu (víte, že tuhle funkci většina mailingových nástrojů nemá? Proč asi?). 

…a tak dál

Nějaká rada na závěr? Možná ano…

Jestli si i vy stavíte web sami, prohlédněte si nejdříve pár dobrých webů s podobným tématem (nebo obecně dobrých webů) – a nedělejte to v rámci originality ÚPLNĚ jinak.

Řekněte si o feedback a poslouchejte, co vám lidé říkají. Pokud se na stejném „TAKHLE NE“ shodnou alespoň 2 lidé, ještě se nad tím zamyslete.

Nevybavujte svůj web funkcemi, které jsou zbytečné – ať už jen proto, že jste to někde viděli a byla to takové hezká blbost, nebo proto, že tamta služba to přece má automaticky nastavené…

A designer knows he has achieved perfection not when there is nothing left to add, but when there is nothing left to take away.

Antoine de Saint-Exupery

Jak praví klasik – dobrý design není to, kde už nemáte co přidat – ale to, kde už není co ubrat…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *